Sv. Jan Sarkander
Svatý Jan Sarkander (20. prosince 1576 Skočov – 17. března 1620 Olomouc) byl moravský katolický kněz a farář v Holešově. Interpretace jeho působení je dodnes kontroverzním tématem. Jeho bratrem byl kanovník Mikuláš Sarkander.
Od roku 1589 pobýval v Příboře.
Od roku 1592 studoval filosofii na latinské škole Olomouci. V roce 1597 byl imatrikulován na olomoucké univerzitě[1] a od roku 1600 pak studoval filozofii v Praze, kde se roku 1603 stal doktorem filosofie, poté od roku 1604 studoval teologii ve Štýrském Hradci. Studia předčasně ukončil v roce 1606 a poté se téhož roku 3. září oženil s protestantkou Annou Plachetskou, dcerou kupce z Velkého Meziříčí. Novomanželé se usadili v Brně, ale Anna krátce po sňatku zemřela a Sarkander se po její smrti rozhodl vrátit k duchovní dráze.
21. prosince 1607 přijal Sarkander v Kroměříži nižší svěcení z rukou kardinála Ditrichštejna, tentýž jej 19. března 1609 v Brně vysvětil na jáhna. 22. března téhož roku mu pak udělil kněžské svěcení olomoucký světící biskup Jan Křtitel Civalli. Na konci roku 1609 byl na příkaz kardinála Ditrichštejna uvězněn, neboť pomohl bratrovi Mikulášovi uprchnout z vězení, kde pobýval obžalován ze zrady.
Od roku 1609 byl farářem v Uničově, 1611 farářem v Charvátech, 1612 farářem ve Zdounkách, 1615 farářem v Boskovicích.
Od roku 1616 byl farářem v Holešově, kde se stal zpovědníkem Ladislava Popela z Lobkovic. Sarkander jako farář v Holešově vedl dlouhé majetkoprávní spory se sousedním evangelickým pánem Václavem Bítovským z Bítova.
Když Lobkovic přechodně ztratil vliv (1619), Sarkanderovi přátelé poradili, aby uprchl. Jan Sarkander se následně vydal na pouť do Čenstochové a přechodně pobýval v Krakově. V listopadu 1619 se vrátil na Moravu. Lisovčíci ve službách polského katolického krále vtrhli v únoru roku 1620 na Moravu, což bylo doprovázeno značným drancováním. Prakticky bezbranný Holešov ovšem zůstal ušetřen poté, co vyšlo lisovčíkům naproti procesí s monstrancí (ozdobná schránka na vystavování a uctívání Nejsvětější Svátosti Oltářní) v rukou. Nájezdníci se zastavili, přidali se ke zpěvu a modlitbám a pak pokračovali v cestě. Podle některých později vzniklých legend vedl procesí sám Sarkander, ale to není příliš pravděpodobné, spíše to byl jen holešovský zámecký kaplan Samuel Tuček. Převážně evangelické okolí bylo přitom vypleněno a zvlášť velké škody utrpěl majetek pana Václava Bitovského.
Poté, co na Moravě došlo k převratu a s pomocí českého vojska získali moc moravští protestantští stavové sympatizující s českým stavovským povstáním, ocitl se Sarkander ve velkém nebezpečí - byl touto stranou podezříván, že v Čenstochové z pověření Lobkovice dojednal pomoc císaři Ferdinandovi, kterého nechtěli moravští stavové uznat. Pokusil se uprchnout, ale byl po delším skrývání a cestování dopaden u Troubek a pohnán před povstalecký soud. Shodou okolností byl sudím právě Václav Bítovský z Bítova.
Po zatčení byl čtyři týdny vyslýchán právem útrpným v městském vězení s mučírnou na místě dnešní Sarkandrovy kaple v Olomouci. Byl nucen k prozrazení, o čem v Polsku jednal, kdo pozval cizí vojska do země a co mu svěřil Popel z Lobkovic při zpovědi. Sarkander obvinění, že domlouval vpád polského vojska nebo vedl tajná jednání v Polsku, odmítal a co mu svěřil Popel z Lobkovic, rovněž odmítl prozradit, protože by to znamenalo prozrazení zpovědního tajemství.
„ A když s ním dále nemohli nic pořídit a sami se s ním docela umořili a unavili, dali ho takto spáleného sejmout z mučidla, ale napomenuli ho vážně, aby se rozmyslil, s připomenutím předešlého, a tak odešli. Protože se pak nemístně dali slyšet, že s ním zavedou čtvrtou torturu, odpověděl jsem a odporoval, že je to proti všemu právu a spravedlnosti.“
— Jan Scintilla v dopise kardinálu Ditrichštejnovi (1621)
Byl třikrát mučen běžnými způsoby a nakonec, v rámci třetí tortury, ještě i mimořádnými, které kat na přání soudců použil, nicméně zradu nepřiznal a zpovědní tajemství neprozradil. Když nakonec kat prohlásil, že už nezná žádná další mučení, která by na něj mohl použít, vyslýchající navrhli speciální mučení, nicméně ani to nevedlo k cíli. Před čtvrtou torturou zachránil Sarkandera rychtář Scintilla, který se vzepřel soudní komisi a zdůraznil, že takové pošlapání práva nemůže schválit. Komise poté od úvah o čtvrté tortuře ustoupila.
O mučení i odpovědích byl pořizován podrobný protokol, ten ale na konci rozzuřený Ctibor Žernovský sebral a patrně zničil. Jediné podrobnějším autentickým popisem Sarkanderova osudu během věznění je tak zpráva rychtáře Jana Scintilly, sepsaná v roce 1621 pro kardinála z Ditrichštejna. Mučení Sarkanderovi způsobilo celou řadu vážných zranění (očití svědkové vypovídali, že když se ve vězení modlil breviář, otáčel listy jazykem, nemoha tak činit rukama) a na jejich následky zemřel v žaláři o necelé čtyři týdny později.
Pokud jde o obvinění, které proti Sarkanderovi vznášeli protestantští vůdci, není znám žádný důkaz o tom, že by se účastnil jednání o polské pomoci císaři nebo o něm vůbec věděl. Pomoc v Polsku každopádně dojednalo tajné císařské poselstvo vedené hrabětem Michalem z Althanu. Jeho soudce, Václav Bítovský z Bítova, bojoval po porážce stavovského povstání proti Habsburkům v řadách cizozemských armád, v roce 1627 byl zajat v bitvě u Bernsteinu a převezen do Brna. Po doplňovacích výsleších a procesu (odsouzen k smrti za velezradu byl již v nepřítomnosti v roce 1622) byl 27. března 1628 popraven.
Umučení kněze vyvolalo okamžitě značné pobouření. Jeho kult jako mučedníka se poměrně brzy rozšířil nejen na Moravě, ale i v Polsku a v Čechách.
Dne 15. září 1859 ho papež Pius IX. blahořečil, a 21. května 1995 byl v Olomouci papežem Janem Pavlem II. svatořečen současně se Zdislavou z Lemberka. Kanonizace Jana Sarkandera byla ve své době kontroverzním tématem a nemalá část veřejnosti se stavěla proti ní. Proti kanonizaci se dosti ostře postavili též evangelíci a byla vnímána jako krok proti ekumenickému hnutí. Jelikož jde o poměrně nového svatého, má zatím jen málo kostelů a kaplí. V České republice byl ještě v roce svatořečení 23. září 1995 sv. Janu Sarkanderovi zasvěcen nový kostel v Pašovicích u Uherského Brodu. Z kaplí je nejznámější Sarkandrova kaple v Olomouci, která stojí na místě vězení, kde byl umučen. Jinde ve světě už jemu zasvěcené kostely existují, zejména pak v Polsku, viz např. františkánský klášterní kostel sv. Jana Sarkandera v obci Velké Hůrky.
Zajímavým dokladem úcty ke sv. Janu Sarkanderovi mezi Olomoučany je fakt, že jeho sochu bez ohledu na hrozící potíže ze strany církevních úřadů umístili mezi sochy světců zdobící slavný Sloup Nejsvětější Trojice - více než sto let před jeho blahořečením.
Sv. Clemens Maria Hoffbauer
Svatý Klement Maria Dvořák (Hofbauer) C.Ss.R. (26. prosinec 1751 Tasovice - 15. březen 1820 Vídeň) byl římskokatolický kněz, řeholník z kongregace redemptoristů, je světcem katolické církve. Je považován za velkou osobnost v historii Evropy - ovlivnil Vídeňský kongres a zapříčinil zrušení josefínských dekretů, které potlačovaly římskokatolickou církev. Ve Varšavě v letech 1787-1808 založil mnoho škol pro chudé a také první dívčí průmyslovku v Evropě. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil do Vídně. Pro své působení na široké vrstvy obyvatel byl dán pod policejní dohled. Je hlavním patronem hlavního města Vídně, a spolupatronem hlavního města Varšavy. V katolickém liturgickém kalendáři se připomíná 20. května, kdy byl v roce 1909 svatořečen.
Donátoři
bratři, kněží Raimund a Rudolf Nather, Německo 2001
klikni pro detail:
